Je těžkou volbou pro vojáky, kteří jsou svému povolání oddáni tělem i duší a musí jako záložní prapor setrvat, zatím co kamarádi jdou do pole, odkud se vracejí se zkušenostmi a ozdobeni vavříny. Tento prapor byl zformován 21.května a již 5.července byl schopen utvořit 4.prapor. 1.září bylo 400 mužů tohoto praporu již natolik vycvičené, že mohlo být vysláno do pole. Tímto zformováním, ale nastal citelný nedostatek důstojníků a poddůstojníků, proto byli povoláni bývalí poddůstojníci zámecké gardové setniny.
Důstojnický sbor 4.praporu: velitel setník hrabě Kospoth
pobočník: poručík 2.tř. v.Petersdorff
1.setnina: setník zeměbrany v.Zobeltitz
2.setnina: setník Kasch
3.setnina: poručík zeměbrany 1.tř. hrabě Nicelli
4.setnina: poručík 1.tř. Bentivegni
setninový důstojníci: poručíci 2.tř. v.Wedel, v.Puttkamer, poručíci zeměbrany 2.tř. Larenz, Consbruch, Schäfer, Schulze.
Mužstvo bylo většinou od druhé výzvy zeměbrany, kteří i přes 8mi až 10tileté odloučení od armády si rychle osvojili nové povely a úkony a s velkým zápalem se věnovali své službě. Během přehlídky 26.srpna je král Vilém I pochvalně vyjádřil k přístupu a pochodovému kroku jednotky. 4.prapor zůstal v Berlíně a 12.září byl rozpuštěn. Záložní prapor byl zformován po rozpuštění 4.praporu a měl následující velitelské obsazení:
1.setnina: setník Bülzingslöwen
2.setnina: poručík 1.tř. v.Lepel
3.setnina: poručík 1.tř. v.Witzleben
4.setnina: poručík 2.tř. v.Gaudy setninoví důstojníci: poručíci 2.tř. Bauer, v.Bronsart, v.Kaphengst a po převelení od mobilního pluku poručík 2.tř. svobodný pán v.Patow.
Služba v ubytovacích místech, četná převelení za účelem transportu byly vcelku vyčerpávající, tento prapor byl 1.října 1866 rozpuštěn. Po demobilizaci byly vyhodnoceny zkušenosti získané během polního tažení. Sloučení celého pluku mělo přinést lepší výsledky služby. Výnosem z 30.října byl plukovník v.Fabeck jmenován velitelem 37.pěší brigády a podplukovník v.Röder byl jmenován velitel gardového mysliveckého praporu. Stejným výnosem byl setník hrabě Kospoth převelen jako major k 2.magdeburskému pěšímu pluku č.27 a setník v.Ditfurth jako major k hanoverskému střeleckému pluku č.73, který byl založen 30.října 1866. Současně setník v.Grolman byl převelen jako pobočník k 10.armádnímu sboru, dále byl z pluku vyřazen setník d´Arrest. Mimo výše jmenovaných byli poručíci hrabě v.Schwerin, v.Thümen, svobodný pán v.Werthern, v.Schuckmann, v.Suchodeltz, svobodný pán v.Ledebur, v.Parpart I, v.Znaniecki, svobodný pán v.Eckardstein, v.Leyen, Bleck a v.Gizycki převeleni k nově vzniklým armádním sborům. Podle výnosu z 20.října 1866, v některých pramenech jsem našel podle výnosu z 30.října, nadále mohli používat jméno a přilby s dekorací gardového granátnického pluku císaře Františka č.2.
Dne 11.listopadu se konala v plukovník kostele mírová bohoslužba a 10.prosince byla otevřená nová důstojnická jídelna.
V upomínku na setníka v.Witzlebena, který padnul u Starého Rokytníku byla založena nadace jeho tchánem v.Normannem. Z této nadace byly, vždy v den králových narozenin, vyplaceny odměny mužstvu a poddůstojníkům, kteří se v r.1866 vyznamenali.
Dne 3.července 1868 byl za velitelským domem odhalen plukovní pomník na paměť padlých v polním tažení r. 1866 za přítomnosti krále Viléma I, vysokých představených, pozůstalých a mnoha hostů. Po ukončení slavnosti nechal Vilém I pochodovat celý pluk před pomníkem, večer se konala na kasárenském dvoře oslava pro celý pluk. Na nápisní desce byl následující text, nepodařilo se mi zjistit přesné rozmístění jmen:
1866
Soor 28.Juni Königgrätz 3.Juli
Oberstlieutenant – Fritz Freih. v.Gaudy Hauptmann Erik v.Witzleben Premierlieutenant Ferdinand v.Notz Premierlieutenant G.Frh. v.Rechenberg Secondelieutenant v.Weyher 1. Bataillon 2. Bataillon 3. Bataillon Sergeant Unteroffiziere Unteroffizier Karl Block Vincenc Barlowski Kaspar Hümmerich Hilmer Beitzel – Gefreite Otto Klinger Füsiliere David Genz Johann Ku3ner Erwin Dahm – Ernst Poersel Gottlob Pliefke Hermann Jäschke Wilhelm Simmendinger Bernh. Schiltingkämpfer Wilhelm Klug Eduard Schönecker Nikolaus Konrath Grenadiere Heinrich Arndt Gefreite Joh. Herichs Theodor Bäumker Daniel Darmann Johann Becker Wilhelm Jänicke Wilhelm Docke Joseph Rö3mann Otto Genutat Anton Klimeck Karl Hommer Joh. Lützenrath Peter Mai Kapar Meyer August Höhse Ignaz Pawlack Eduard Panni3 Karl Schalkowski Friedrich Plate Wilhelm Schluetter Julius Schulze Bernhard Unstedde Joseph Urner Grenadiere Andreas Ballender Michel Atts Wilhelm Bachmann Louis Bradke Paul Engels Gustav Freyer Wilhelm Globig Ernst Hennig Gottlob Hilger Jakob Hüsten Lorenz Knuth Louis Knuth Johann Kopitowski Heinrich Koschinath Christoph Laubvogel Albert Letsch Johann Lompa Franz Lyko Joseph Obst Viktor Pöpke Anton Poloczeck Christoph Rohde Karl Schenke Julius Schmidt Jürgens Tumatis Heinrich Kolberg Emil Zülicke Pod jmenným seznamem byl text z bible, bohužel nezjistil jsem znění. Na spodní mramorové desce byl text: Den gefallenen Kameraden des Kaiser Franz – Garde – Grenadier – Regiments Nr.2 Tento mohutný plukovní pomník dnes již neexistuje, byl zničen v r.1945 nebo těsně po ukončení 2.sv.v. Viděl jsem několik památek na dobových fotografiích v Berlíně a Postupimi, které znázorňovaly hrdinství a odhodlanost pruské armády a většina byla zničena při bojích o Berlín za 2.sv.v. nebo dílo zkázy dokonal politický vývoj v bývalém Německu po r.1945, kdy osud řady památek je neznámý.
Skončila historie gardového granátnického pluku císaře Františka č.2 v roce 1866. Pluk nebyl ani v bitvě u Hradce Králové nasazen jako celek, jako např. magdeburské jednotky hrdinné 7.pěší divize. Během války ukázal velkou statečnost a odvahu i proti několika násobně silnějšímu nepříteli. Plně se ukázala morální a vojenská síla pruské armády, velitelské schopnosti důstojnického sboru v čele s generálem Helmuthem v.Moltkem, ale i výkon řadových vojáků, kteří s vírou v pruské myšlení dokázali skutky na které se i v dnešní době nedokáže zapomenout! Čest jejich památce!
Na závěr musím upozornit, že v několika samostatných odstavcích článku, aby nebyla narušena plynulost historie pluku, je řada mých názorů a myšlenek. Jsou sice doloženy písemnou a obrazovou skutečností, vyplývající ze studia války r.1866 a pruské armády, ale přesto nemusí souhlasit s názory čtenáře. Jiří Náhlovský.