2. pěší divize
Historie
2. pěší divize Armády Spojených států amerických patří mezi jednu z nejdéle sloužících pěších divizí. Byla založena 21. září 1917 a zformovala se v říjnu téhož roku v Beaumontu ve Francii pod vedením gen. majora Omara Bundyho. Byla složena z nových jednotek vycvičených v Pine Camp ve státě New York a z jednotek, které již ve Francii byly a jejichž vojenská historie měla původ již ve válce o nezávislost. Křest bojovým ohněm prožila divize v bitvě o Belleauský les. Později roztříštila čtvrtý rok trvající patovou situaci u Chateu-Thierry. Divize proměnila ve vítězství také těžké boje u Soissons a Mont Blanc. Nakonec se zúčastnila ofenzívy na Meuse-Argonne, která znamenala konec německé naděje na vítězství. Po skončení války byla divize umístěna jako okupační síla v Porýní, odtud se v půlce srpna 1919 vrátila zpět do USA do posádky Fort Sam Houston a Camp Travis, kde zůstala 23 let – sloužila jako experimentální jednotka, testovala nové koncepty a inovace pro armádu.
V září 1940 byla divize doplněna o některé jednotky, které jí byly během mírové služby převeleny jinam a prováděla manévry v Louisaně a Texasu a seznamovala se s novými zbraněmi a způsoby moderního válečnictví. V listopadu 1942 byla divize přesunuta do Camp Mc Coy ve Wisconsinu, kde prováděla čtyřměsíční výcvik v zimních podmínkách a testovala zimní vybavení včetně lyží a sněžnic. Koncem února výcvik vyvrcholil zimními manévry v Michiganu. Přes léto prováděla divize výcvik v Camp Mc Coy a koncem září dostala rozkaz k přesunu do Camp Shanks v New Yorku odkud 7. října ve velkém konvoji odplula a 17. října 1943 připlula do irského Belfastu. Odtud byla vlakem přesunuta do County Armagh a County Down v Severním Irsku. Zde divize prováděla opět výcvik, jak bojový, tak výcvik řidičů, ženijní, zásobovací a vše, co se očekávalo v předpokládaném nasazení v plánované invazi do Francie. Uprostřed dubna 1944 byla divize přesunuta do Tenby v Severním Walesu. Zde byly prováděny poslední přípravy před invazí, hlavně utěsňování všech vozidel a příslušenství proti vodě.
2. pěší divize byla zařazena do V. sboru gen. majora Leonarda T. Gerowa a měla následovat 1. a 29. pěší divizi ve druhé vlně na úseku pláže Omaha. 7. června 1944 se tak divize vylodila na krvavé pláži Omaha a hned 9. června 1944 se divize v součinnosti s 1. pěší divizí zúčastnila bitvy o město Trevieres. I když byly ostatní jednotky zdecimovány německým odporem, 2. pěší divize postupovala živými ploty Normandie. Během letních měsíců roku 1944 se tak zúčastnila bojů u Cerisy, Vire, Tinchebray, Daoulas Peninsuly. Po divoké, 39 dní trvající bitvě, 2. pěší divize obsadila město Brest a tím ho 18. září 1944 zbavila německých okupantů. Z pozic u St. Vith v Belgii a přes bitvu v Ardenách na konci roku 1944 2. pěší divize obsadila klíčové cesty vedoucí do měst Liege a Antverpy. V březnu roku 1945 dorazila k Rýnu, kde chránila most u Remagenu, po kterém pronikaly americké jednotky do Německa.
V dubnu 1945 se 2. pěší divize dostala do svazku 3. americké armády generála Pattona. Po dobytí Lipska se divize přesunula v prvních květnových dnech roku 1945 dlouhou trasou podél československých hranic za deště a sněhu přes Bayreuth do úseku mezi 97. a 90. pěší divizi na československou hranici. Dne 4. května přijala kapitulaci německé 11. pancéřové divize, která se stahovala z okolí Nýrska na západ. 5. května 1945 v sestavě V. sboru gen. Huebnera zahájila 2. pěší divize postup do nitra Čech dvěma proudy, které se od Draženova rozdělily na tři proudy, aby 7. května 1945 vstoupila divize do Plzně. Den předtím – 6. května musela propustit přes své pozice jednotky 16. obrněné divize, které jako první osvobodily Plzeň. Zároveň se s postupem divize přesouvalo i její velitelství, které bylo 5. května v Klenčí pod Čerchovem, 6. května v Horšovském Týně a 7. května v Plzni. Z dalších větších českých měst se 2. pěší divize podílela na osvobození Domažlic, Klatov, Kdyně, Holýšova a rovněž řady menších obcí. Po skončení války zůstaly jednotky divize v Plzni a okolí do 8. června 1945. Poté mužstvo divize začalo opouštět Plzeň a jednotky se začaly soustřeďovat v prostoru Domažlic a Kdyně, kde bylo i velitelství divize 8. června. Od 18. června se divize začala přesouvat vlakem a vozidly do soustřeďovací oblasti poblíž Rheims v Severní Francii, kam po 4 dlouhých dnech dorazila. Urazila přes 800 km a byla ubytována v Camp Norfolk. Odtud byla 5. července převezena vlakem do Camp Old Gold poblíž Yrefotu, kde se připravovala pro nalodění. Od 12. do 13. července 1945 se jednotky 2. pěší divize začaly přesouvat na lodích SS Ponticello, General Richardson a SS Marine Panter do přístavů v USA, kam dorazily kolem 20. července. V srpnu 1945 začalo soustřeďování v Camp Shift v Texasu a v krátkém čase probíhal výcvik pro případné nasazení do Pacifické oblasti, k čemuž však již díky kapitulaci Japonska nedošlo.
Znak
Nášivka s „indiánskou hlavou“ 2. pěší divize je jedním z nejuznávanějších emblémů útvaru americké armády, kvůli jejímu charakteristickému vzoru a několik desetiletí trvajícího hrdého výkonu služby vojáků této divize.
Původ nášivky spadá k nejrannějším dnům historie divize. Při výcviku s Francouzi v roce 1917 si plukovník Herringshaw z Podpory a zásobování 2. pěší divize všiml, že francouzská nákladní auta byla označeny symboly reprezentujícími jednotku, do které patřily. Tak vyhlásil soutěž mezi jeho muži navrhnout symbol pro jeho nákladní auta. Byly tři vítězné návrhy: vítězem první ceny byla kresba indiánské hlavy, druhou cenu získala jednoduchá bílá hvězda a třetí cena se ztratila v dějinách. Plukovník Herringshaw posléze zkombinoval oba symboly indiánské hlavy a bílé hvězdy do jednoho znaku. Některé teorie říkají, že samostatná hvězda představuje stát Texas, zatímco jiné tvrdí, že hvězda je z americké vlajky. Nehledě na to, náčrtek byl poslán na vrchní velitelství ke schválení. Generál Omar Bundy, velitel divize, nejenom že symbol schválil, ale také nařídil umístit ho na jeho služební auto a ostatní vozidla příslušící k 2. pěší divizi. Velikost a tvar znaku se změnil v říjnu 1918, kdy gen. major John A. LeJeune, nový velitel divize, rozhodl, aby barva pozadí pod hvězdou představovala různé divizní jednotky. Zároveň bylo rozhodnuto rozkazem dne 14. listopadu 1918, že tento znak bude používán i jako ramenní nášivka, jako standardní znak divize. Po 1. světové válce bylo pozadí nášivky použito z tvaru amerického emblému (štítu). V roce 1933 gen. major Preston Brown zrušil všechny rozdíly a černý štít pod hvězdou, doposud vyhrazen pouze pro divizní velitelství, se stal oficiálním znakem pro všechny jednotky divize. V druhé světové válce pak znak dostal tvar, velikost a barvu, jakou má dodnes.