Pluk byl přidělen k předvoji, který dále tvořila eskadrona 3.gardového hulánského pluku, čtyřliberní baterie a setnina pionýrů. Tornistry šly opět na záda a tak byly pochodové kolony zkráceny o řadu vozů. Gardový sbor se nacházel v prostoru mezi 1. a 5.armádním sborem a byl určen k podpoře jednoho z nich. Jelikož 1.armádní sbor generála pěchoty Adolfa v. Bonina byl předešlý den u Trutnova poražen rakouským 10.armádním sborem podmaršálka barona Ludwiga Gablenze, musel ustoupit zpět na pruské území do prostoru Liebau. Proto bylo rozhodnuto k pochodu na Trutnov. Předvoj byl zformován následovně: Na čele hulánská eskadrona a střelecký prapor, hlavní voj: 1. a 2.prapor pluku, dělostřelecká baterie a setnina pionýrů a zadní voj tvořila 4.setnina. Pluk musel ostře pochodovat, vedro bylo neúnosné, kopce strmější a odpočinek byl potřebný. Kanonáda, která zněla stále zřetelněji nyní dolehla na 1.gardovou divizi, která právě narazila na 10.armádní sbor, který ustupoval od Trutnova na Střítěž. Pluk se zastavil na návrší u Zálesí a odtud bylo vidět zadní jednotky 1.gardové pěší divize útočit na protilehlé kopce. Pluk dostal rozkaz v 11.hod. pochodovat ve směru na Hajnici. Asi po 1 hod. pochodu obdržel 2.prapor rozkaz odbočit vpravo ve směru na Starý Rokytník přes Rubínovice. Generální velitelství obdrželo zprávu, že na pravém křídle postupují silnější útvary, nebylo však jisté zda to nejsou jednotky 1.armádního sboru. Velitel 2.praporu podplukovník v. Gaudy měl v případě objevení se nepřátelských jednotek tyto okamžitě napadnout. – Byla to brigáda plukovníka Grivičiče (16.prapor polních myslivců, pěší pluk cara Alexandra č.2 a pěší pluk barona Airoldiho č.23) od rakouského 10.armádního sboru, která postupovala ve směru na Rubínovice bez dalších bližších rozkazů. Brigáda plukovníka Grivičiče po vítězné bitvě 27.června u Trutnova, tábořila na výšinách jižně od Poříčí. Ačkoliv rakouské jednotky tuto bitvu vyhrály byly velmi vyčerpané, jak samotným bojem, tak i pochodem, který byl bez řádného odpočinku a v horku velmi namáhavý. Vždyť do bitevních střetnutí u Trutnova nastupovala řada rakouských jednotek přímo z pochodu. Velitel rakouského 10. armádního sboru podmaršálek baron Ludwig Gablenz si byl vědom postupujícího pruského gardového sboru, a proto na 28.června rozkázal ústup od Trutnova. V době, kdy pruská 1.gardová divize narazila u Střítěže na ustupující rakouské jednotky, neopustila ještě Grivičičova brigáda své tábořiště na Kočičím vrchu u Poříčí, protože rozkaz vydaný pro ústup v 7 3 hod. obdržela brigáda teprve v 9 1 hod. Podle tohoto rozkazu měla Grivičičova brigáda ustoupit na Starý Rokytník a Rubínovice a zaujmout jako předvoj postavení proti Úpici, nebo podle potřeby útočit na pravý bok gardového sboru. Jakmile baron Gablenz zjistil, že ústupová cesta na Střítěž je ohrožená nepřítelem vydal nové dispozice pro ústup sboru na Pilníkov. Protože tento nový rozkaz nebyl Grivičičově brigádě doručen, postupovala osamocená brigáda, bez dělostřelectva a jezdectva, přímo do středu pruského postavení a tím se dostala do velmi zoufalé situace. – Okolo 12 hod. narazil jižně od Rubínovic předvoj rakouské brigády na 2.prapor gardového granátnického pluk císaře Františka č.2, předvoj tohoto praporu tvořila 5.setnina. U bodu (a) odbočil prapor na Horní Radeč, ale i přes hodinový odpočinek u Zálesí bylo mužstvo značně unavené a jen málo kdo obdržel trochu vody. Prach zvířený pochodem jednotek se v bezvětří ani nepohnul, mužstvo bylo však rádo, že se brzy střetne s nepřítelem. Na pravém křídle postupovala 8.setnina, pod velením setníka svobodného pána v. Goltze, která se dostala na úroveň 5.setniny, pod velením setníka v.Witticha a tím došlo i k následnému spojení. Z důvodů členitosti terénu dal setník v.Wittich svoje tři čety postupovat 250kroků před jednotkou, střelecká četa poručíka 2.tř. v.Bessera, byla na pravém křídle. Setník v.Goltz měl střelecké čety spojené pod velením poručíka 2.tř.v.Elerta, takže v první linii byly čtyři čety, 7. a 8.četa postupovaly na pravém křídle těsně za sebou. 8.setnina se dostala u Rubínovic do silné palby. Bylo slyšet hvízdající kulky, ve vzdálenosti 600 kroků se tu a tam objevovali rakouští střelci, kteří využili krytí terénu. Za středem 5.setniny postupoval půl prapor složený ze 6. a 7.setniny pod velením setníka v.Witzlebena, podplukovník v.Gaudy se nacházel u 5.setniny. V této formaci se postupovalo dál a asi 150 kroků před Rubínovicemi (b) bylo možné spatřit boží muka (kamenný kříž) a za ním na návrší stavení. Vesnice ještě nebyla vidět, ale ani nepřátelské řady. 8.setnina jako první narazila na silnější rakouské uskupení, které postupovalo jihovýchodním směrem se záměrem prorazit k vesnici Radeč. Toto uskupení, které bylo dobře kryto vyvýšeným terénem (c) čile postřelovalo pruskou setninu u které bylo několik mužů raněno. Proti stavení šel poručík 2.tř. Besser s první střeleckou četou a mírně napravo poručík 2.tř. Elertovi se čtvrtou četou, následován zbytkem 8.setniny. Dům a stavení za ním byly silně obsazeny nepřítelem, bez jediného výstřelu postupovaly čety vpřed, před nimi ustupoval rakouský oddíl od Alexandrova pluku č.2. Část se jich stáhla vpravo do rokle, mnoho jich bylo zajato, ale těm se při dalším útoku Rakušanů podařili prchnout. Během zmíněného útoku Prusů, zachránil granátník Deliga původem Polák poručíkovi 2.tř. Elertovi život, kdy se slovy: Dej tu pušku pryč, nebo tě propíchnu, bodl nepřítele, který zaútočil na poručíka, až mu vyběhl bodák zády ven. Seržant Knopp a poddůstojník Lange byli první kdo vniknul do stavení. První četa poručíka 2.tř. v.Parpart I postupovala na výšiny (c) a dostala se na 150 kroků k nepříteli, který ničeho netušil a odpočíval v dolíku, dále na 5-600 kroků odpočívaly další rakouské setniny. Přední nepřátelské setniny byly dost zaskočeny takovou blízkostí protivníka. Setník v.Wittich nechal na místě rozvinout četu, obsadit návrší a střílet po nepříteli. Nepřítel střelbu tvrdě opětoval zepředu i zprava pro značný počet raněných i těžkému zranění setníka v.Witticha,který byl zasažen střelou do zad, musely byt pozice opuštěny. Poručík 2.tř. v.Parpart I vedl své lidi na místo (g), které jak bude dále patrné opustil setník v.Goltz, chystající se tak k obraně.
Mezitím druhá četa poručíka 2.tř. v.Barenfelse, dorazil lesem na vytýčené místo. Tady uslyšel rakouskou střelbu na první četu, stočil se na místo střetnutí ke stavení (g,c). Zde spojil první a druhou četu pod svoje velení. Setník v.Goltz nesetrval na místě, ale poslal obě střelecké čety, pod velením poručíků 2.tř. Elerta a v.Bessera, na plošinu před lesík (h), zde byly obě čety uvítány nepříjemnou střelbou. I přes toto se jim, ale podařilo dosáhnout plošiny, odkud opětovaly střelbu. Obsadit lesní parcely se však nedařilo, oba velitelé byly raněni, poručík v.Besser nadále setrval na bojišti. Setník v.Goltz dosáhl se zbytkem setniny kamenolom (K) odkud viděl na Rubínovice a mohl odtud postřelovat okolní terén. Z proti lehlého lesíka a dolíku zprava se objevily rakouské jednotky, které zasypaly Prusy tak silně, že situace v kamenolomu načínala být pro ně problematická. Tento neočekávaný útok však neohrozil postup 5. a 8.setniny. Ztráty byly značné a byla patrná převaha nepřítele, který měl znalost terénu. Nejméně tři prapory – 1. a 3.prapor Alexandrova pluku č.2 a 16.prapor polních myslivců – kteří minulého dne ztratili takřka polovinu svého stavu, teď stály v krytu proti oběma setninám. Uvedené rakouské jednotky byly v pochodu na Radeč, kde na věži tlouklo 12hodin. Mezitím se půl prapor Witzleben dostal na vytýčené pozice (c,g) u Rubínovic. Podplukovník v.Gaudy, který byl po celou dobu u 5.setniny převzal osobně rozkaz velet 6. a 7.setnině. Z předešlých událostí byl přesvědčen, že hlavní část obce bude Rakušany tvrdě bráněna, a proto poslal pobočníka poručíka 2.tř. v.Sydowa s hlášení diviznímu velitelství, že Rubínovice jsou silně obsazeny a že zaútočí. K tomu bylo zapotřebí obsadit porost (h), odkud vycházela nepřátelská střelba. Podplukovník v.Gaudy, který jel v čele půlpraporu Witzleben musel sesednout z koně, protože terén nedovoloval jízdu. Půlprapor postupoval hlubokým úvozem, když oddíl zdolával strž, padl severně nad již obsazenými domy podplukovník v.Gaudy smrtelně raněn dvěmi střelami do obličeje. V další německé (pruské) literatuře se uvádí, že byl zasažen jednou střelou do obličeje a jednou do prsou. V literatuře rakouské, následně potom v českém překladu se uvádí, že podplukovník v.Gaudy byl zasažen bodákem. Jelikož dávám přednost smrti, která je popsaná v plukovní kronice uvádím ji na prvním místě. – Setník v.Witzleben postupoval s půlpraporem vpřed, poručík 1.tř. svobodný pán v. Reissenstein velitel 7.setniny se zhroutil, těžce zasažen v okamžiku, kdy vedl svou jednotku proti stavením nalevo (o), odkud přicházela nepřátelská střelba. V terénní prohlubni bylo na okamžik zastaveno pro nabrání sil. Mezitím se vrátil poručík 2.tř. v.Sydow a byl pověřen setníkem v.Witzlebenem vyhledat poručíka 2.tř. v.Barenfelse, aby připravil nový útok proti lesíku s krytím levého křídla. Poručík 2.tř. v.Barenfels byl, ale v nevýhodné situaci, z lesíka (m,q) ležícího východně vystupoval nepřítel v počtu asi dvou praporů pluku Airoldi č.23. Obě čety 5.setniny tam směřovaly palbu, ale jinak nemohly podpořit útok půlpraporu. Na povel vyrazily řady proti 400 kroků vzdáleném lesíku. Střelecké čety 5. a 8.setniny šly vpravo od praporu a opětovaly palbu. Setník v.Witzleben běžel dost vpředu, aby svým příkladem vzchopil své lidi, po několika krocích padl, střelen do srdce k zemi, následně i poručík 2.tř. v.Weiher padl zasažen do srdce. Prapor pokračoval v postupu, i když nepřátelskými střelami bylo zasaženo mnoho granátníků, ale lesík musel být obsazen. Poručík 2.tř. svobodný pán v. Sell převzal celkové velení, poručík 2.tř. v. Parpart II velení 6.setniny, praporčík Schöning byl raněn. Vzápětí se k zemi zhroutil i praporčík v. Schenck se zásahem obou kolen, před čtyřmi dny přišel od kadetního sboru a žerď byla zasažena těsně pod špicí. Poddůstojník Heyer uchopil na zem padlý prapor a nesel jej na čele praporu. Uchopení praporu poddůstojníkem Heyerem je popsáno v plukovní kronice. V jiné německé literatuře se uvádí, že prapor od zraněného praporčíka v. Schnecka odebral poručík 2.tř. v.Sell, který si voskované pouzdro, do něhož se prapor balil za nepříznivého počasí, omotal kolem těla jako šerpu. Při útoku se vyznamenal bubeník Kahne, který na čele jednotky tloukl zrychleným tempem, rovněž bubeník Maus, který se posléze uchopil pušky a střílel. Nepřítel vyklidil lesík a stáhnul se do vesnice (f) a do protilehlé lesní parcely (w) a více jak 70 zajatců padlo do pruských rukou. V zákrytu stromů se snažili spojit 6. a 7.setnina s oběmi střeleckými četami 5. a 8.setniny. Cesta kterou postupovali, byla pokryta raněnými a mrtvými. Skupinka vedená poručíkem v.Znanieckim (není uveden v základním seznamu důstojníků) se hnala za nepřítelem se záměrem ukořistit prapor, ale bohužel se toto k vyčerpání lidí nepodařilo. Poručík 2.tř. v.Sell shromáždil zbytky půlpraporu, byl to nelehký úkol, protože setniny pozbyly své velitele a byly rozdrobeny do skupinek pod vedením poddůstojníků, kteří je nekoordinovaně vedli. Zhruba 150 granátníků se shluklo kolem velitele a z domů (f) a lesního okraje (w) opětovali palbu čtyř rakouských praporů, které byly rozmístěny ve staveních a protilehlém lesíku. Rakouští myslivci mířili přesně, když později padli do zajetí, byla jejich munice vystřílena a neměli čím bojovat. Nelze opomenout příkladné chování praporčíka hraběte Reina, který dal svým klidným a rozhodným přístupem ten nejlepší příklad. Poručík 2.tř. v.Sell jej určil hlídkovou službou, kterou vykonával naprosto vzorně. Svobodník Bonck od 6.setniny byl vždy vpředu a těšil se tak přízně kamarádů, rovněž se vyznamenali poddůstojníci Schindelmei3er a Schmidt a také granátník Pohl od 7.setniny. Rovněž poddůstojník Kuhnt od 6.setniny se v každém ohledu choval statečně a hlídkovou službu vykonával příkladně. Situace 2.praporu byla svízelná, během útoku došlo k odtržení 6.setniny od 7.setniny, kdy se dostaly takřka do sevření rakouských jednotek, které byly mezi staveními (c,g). Setník v.Goltz se veškerou snahou držel v kamenolomu. Poručík 2.tř. v.Bärenfels se musel po rakouském útoku stáhnout z výšiny (c,g) na levé křídlo. Po obsazení domků rakouskými jednotkami nastala tíživá situace i pro 8.setninu, střelbou bylo odvráceno možné sevření a tím i otevřená cesta. Ztráty počaly být citelnější, střelba, která směřovala na 5.setninu však šla příliš vysoko. Šikovatel Baumann dal ten nejlepší příklad, kdy sám odnesl granátníka Dorgowa do krytu a střílel jeho zbraní až do ukončení střetu. Poddůstojník Barrain, který později zemřel na choleru, za nejprudší střelby obvazoval na rameni zraněného granátníka Götze. Za největšího vypětí a snahy musela být dobytá stavení (c,g) vzdána. Dva rakouské prapory od pluku Airoldi č.23 dosáhly lesíka jihovýchodně od domků a odtud stříleli do špatně kryté 5.setniny. Jedna stodola, dvě stavení a kupa kulatiny, to bylo vše co mohlo chránit levé křídlo, ale střelba rakouských praporů navyšovala ztráty. Opakované nepřátelské útoky od Rubínovic se podařilo odrazit střelbou 8.setniny, nepřítel přesto obsadil lesík (E) a tak mohl střílet ze tří stran a kryt terénní vlnou se přibližoval. Až na 20 kroků se nepřátelští střelci přiblížili a situace se stávala kritickou. Poručík 2.tř. v.Bärenfels byl dvakrát raněn do paže, přesto setrval a dál řídil svoje lidi, poddůstojník Kampermann vzchopil své lidi ke klidu. Jedna rakouská setnina, byla vedena řízným setníkem a Kampermann zvolal: Pane poručíku, mohl bych si toho koupit. A odpovědí mu bylo: Tak do toho. Ten zalícil s poznámkou, musím trochu předsadit, padla rána a kůň byl zasažen.
Poručík 2.tř. v.Bärenfels dal pokyn k ústupu a sám s deseti muži tento ústup kryl, s rychle se objevenými Rakušany došlo k boji na bodáky. Svobodník Wortmann a granátník Bast předvedli vskutku věrné kamarádství. Když se Wortmann chystal vyrazit k prohlubni, tak se ohlédl a uviděl Basta v souboji s Rakušanem, přiskočil a nepřítele bodl bodákem a v tu chvíli utržil Bast střelnou ránu a jelikož byl omráčen byl považován za mrtvého, nechal ho nepřítel ležet a teprve pozdě odpoledne, když se vzpamatoval dostal se k 1.praporu. Granátník Hofer vnikl sám do stavení a zde zajal tři Rakušany, ty odvlekl do strže, kde je předal šikovateli Schultzovi od 6.setniny. Nepřítel postřeloval ústup s východního okraje rokle (t). 8.setnina se také nemohla udržet a následovala zbytek 5.setniny. Na konci strže shromažďoval setník v.Goltz své vojáky s úmyslem obnovit protiútok s vědomím blížících se jednotek. V tu dobu dorazil také 1.prapor, tolik očekávaná posila. Byl nejvyšší čas, oddíl setníka v.Goltze mohl sice dosáhnout Dolní Radeče, ale poručík 2.tř.v.Sell byl odříznut a jenom protiútokem mu mohlo být pomoženo. Při tom se nevědělo, že rakouské jednotky opustily Trutnov a tím byla cesta pro pruský 1.armádní sbor otevřená. 2.prapor pod velením šikovatele Waldmanna od 7.setniny stál na silnici vedoucí do Trurnova. 1.prapor se zdržel v Radeči, když 2.prapor odbočil na Rubínovice. Na hřebenu návrší za obcí Radeč, asi čtvrt hodiny za vsí, obdržel major v.Böhn, rozkaz jít s praporem směrem na Starý Rokytník a podpořit tak 2.prapor. Dosud se nic nevědělo o ztrátovém boji jednotek podplukovníka v.Gaudyho. Za slyšitelné střelby však bylo patrné, že se bojuje. Mužstvo 1.praporu bylo unavené, ale bylo si vědomé, že pravě oni pomůžou kamarádům z tísně. S nasazením všech sil postupovali granátníci na Rubínovice, major v.Böhn dal na 3-4min. odpočinout, aby lidé po zdolání svahu znovu nabrali dech a zaujali bojovou formaci. 2.setnina a 3.setnina pod velením setníka v.Bentivegniho postupovala vlevo, 1.setnina a 4.setnina pod velením setníka v.Wi3manna postupovala vpravo, obě skupiny ve formaci půlpraporů postupovaly přes strže (přes y) za zvukem střelby. Na čele postupovaly střelecké čety a z lesní parcely (u Z) postupoval půlprapor setníka v. Benivegniho, z lesíka (E) zahájily střelbu střelci Airoldiho pluku. Druhá střelecká četa poručíka 2.tř.v.Kehlera a třetí střelecká četa poručíka 2.tř.v.Schlegella se rozvinuly a postřelovaly nepřátelské harcovníky a v tuto dobu byl poručík svobodný pán v.Rechenberg těžce raněn. – Zde se musím pozastavit. Důstojník stejného jména byl převelen 6.června k 11.setnině a padnul u Hradce Králové 3.července. Potom se nabízí několik variant vysvětlení např. u Rubínovic byl raněn jiný důstojník , u pluku sloužili dva důstojníci stejného jména nebo při sestavování schematismu vznikla chyba. – Poručík 1.tř. v.Zollikofer dostal rozkaz s oběma střeleckými četami vytlačit nepřítele z lesního porostu. Půl prapor v. Wi3mann došel na návrší (A) odkud viděl krajní domy v Rubínovicích. Nepřátelské střelecké řetězce byly rozmístěny na protějším návrší (s,b) a bylo zřejmé, že za nimi stojí sevřené nepřátelské řady. U vodní strouhy byla uhašena žízeň a tím posílen bojový duch. První střelecká četa pod velením poručíka 2.tř.v.Vignaua a čtvrtá střelecká četa pod velením poručíka 2.tř.v.Patowa se vrhly na rakouskou linii, která ustoupila a major v.Böhm vedl v přední linii osobně tento výpad. Půlprapor pod velením setníka v.Wi3manna spořádaně napadnul 3.prapor pluku Airoldiho č.23, který odpověděl sotva účinnou střelbou. Na 150 kroků vrhli se granátníci v poklusu s hlasitým hurá vpřed. Rakušané prchali a pruská střelba jich mnoho srazila k zemi. Z nepřátelského praporu jen někteří dosáhli domků v Rubínovicích. 8.setnina a část 5.setniny pod velením setníka v.Goltze, dříve než dorazil 1.prapor , střílela do míst, kde se zdržoval nepřítel. Během útoku, se 1.setnina a 4.setnina pokusily napadnout nepřítele na levém křídle. Půlprapor setníka v.Wi3manna, ke kterému se připojil setník v.Goltz se svým mužstvem, směřoval kolem kamenného kříže ke stavením, kde se kryl nepřítel (c,g). Tyto domy byly podruhé dobyty, v boji muže proti muži, pažbou a bodákem. Seržant Erdmann od 5.setniny přerazil o nepřítele pažbu pušky, poručík 2.tř. svobodný pán v.Horst zastřelil revolverem nepřítele, jednoroční dobrovolník Abo a poddůstojník Prüfer se také před nepřítelem statečně drželi. V tomto boji bylo zajato 40 vojáků od Alexandrova pluku č.2. V místech domků leželo mnoho raněných obou stran, zvlášť bylo smutné, že majitel domku zahynul zbloudilou střelou. Na obsazení tohoto místa a stavení (B) se podílely i jednotky 2.praporu. Ještě než sem dorazil 1.prapor, pokoušeli se poručík 2tř. v.Sydow s poručíkem 2.tř. v.Parpartem I a šikovatelem Baumannem a asi s 20ti muži postoupit ke stavením (B), zde poddůstojník Samuel od 7.setniny ukázal velkou oddanost. Už od počátku střetů byla vykazována velká odvaha a výdrž, zvláště jednoroční dobrovolník Hasenpflug a granátníci Hilberg, Kuthe, Freitag od 8.setniny ukázali velkou statečnost. Po dobytí domů se půl prapor Wi3mann zastavil. První četa poručíka 2.tř.v.Plessena a osmá četa poručíka 2.tř.v.Capriviho postupovaly dál a z úvozové cesty střílely na ostatní domy v Rubínovicích. Před tím ještě 2.setnina a 3.setnina, jako pulprapor Bentivegni, odbočily k lesu (m,q) za, kterým stály poměrně silné nepřátelské oddíly od pluku Áiroldi. K nim se později připojily dvě střelecké čety poručíka 2.tř.v.Vignaua a svobodného pána poručíka 2.tř.v.Patowa, pod velením setníka v.Kaphengsta. Rakouské jednotky byly v lese dobře kryty a harcovníci postupovaly před četami poručíka 2.tř.v.Kehlera a poručíka 2tř. v.Schlegella, které šly vlevo od lesíka (E).V lese (m,q) byly dvě nepřátelské setniny a blížícího se nepřítele uvítaly čilou střelbou a místy se pokusily o protiútok, přičemž narazily na četu poručíka 2.tř. v.Schlegella. Střelba z jehlovek granátníků vykonaly své, bylo vidět, jak se přední řady kácí a zadní se obrací na útěk a to i přes zoufalou snahu svých velitelů. Rakouské jednotky se snažily shromáždit v severním cípu lesa, ale tam je na vzdálenost 150 kroků napadnul setník v.Bentivegni střelbou. Nepřítel prchal s těžkými ztrátami k Novému Rokytníku, kde se dostal právě před jednotky 2.gardové divize. 3.prapor Alexandrova pluku shromážděný za lesem odbočil na cestu k Novému Rokytníku a další rakouské jednotky se stahovaly do lesního porostu severně od pruských jednotek. Od Nového Rokytníku padlo ještě několik výstřelů, patrně od rakouských myslivců, na které odpověděla střelecká četa poručíka v.Schlegella, která nepřítele umlčela. Po té co čtyři střelecké čety vyklidily lesík, připojil se k nim půlprapor setníka v.Bentivegniho a jednotky dosáhly náhorní plošiny, kde odpočívaly. Major v.Böhm pro značnou únavu nařídil všeobecný odpočinek. Rakouští střelci však se střelbou neustáli a stříleli po každém, kdo se dostatečně nekryl. Došlo i o výpad z rakouské strany, ale střelba půlpraporu setníka v.Wi3manna je vrátila zpět mezi stavení v Rubínovicích. V podkrovních prostorách usazení myslivci od rakouského 16.praporu svou dobře mířenou střelbou pruským jednotkám dost škodili a tak musela být střelba opětována. Seržant Bartz sestřelil rakouského důstojníka z koně, po té co po něm vystřelil, vyznamenal se také tím, že se postavil do přední linie se slovy: Na mně málo záleží, zde budu výše platný. Trubač Kunze přidělený k první četě, se chopil pušky a byl po celou dobu střetnutí na čele střelců. Hoboisté Kühne, Rosenzwei a Giercke také s puškou v ruce bojovali. Granátník Kaspar Meyer od 2.setniny byl v lese (m,q) raněn, dva kamarádi mu chtěli pomoci, ale on je odkázal se slovy: Teď běžte a pomozte mi až bude dobojováno. Granátník Keutsch od 1.setniny, který se hnal bezhlavě v před, byl upozorněn, aby se měl na pozoru, zvolal: My všichni následujeme Boha a pokračoval. V Rubínovicích byly nádoby s mlékem a ty přišli vyčerpaným lidem velmi vhod. Jediná studna ve vesnici ležela v dostřelu nepřítele, ale ani to nezabránilo 15ti letému hochovi z Berlína Karlu Lehmannovi, který přišel z pruským vojskem, kterému přezdívali Garibaldi, v tom, aby doběhnul ke studni pro vodu. Granátník Kuchazky na rozkaz poručíka 2.tř. v.Horsta dopravil raněného Rakušana do bezpečí, který pravil: Je to dobrý čin před Bohem, dostat nešťastníka do bezpečí. Když se 1.prapor poblíž kamenného kříže dostal do střetnutí bylo 12 3 hod. o půl hodiny později byly zbytky 2.praporu vyproštěny ze sevření a tím se nepřítel vzdal ofenzívy. Ztráty, vyčerpání z poledního vedra a výhodná pozice Rakušanů, nedovolovala další postup 1.praporu. Poručík 2.tř.v.Sell se držel se svým mužstvem v lesíku (h) a nemohl nic podnikat, neboť podle průzkumu byl nepřítel v převaze a po dvě hodiny se znesvářené strany postřelovaly. Kolem 3.hod. odpolední se na 2500kroků západně (G) objevil 1.prapor 3.gardového granátnického pluku královny Alžběty, který postupoval na střed Starého Rokytníka. Major v.Böhm usuzoval, že tam postupuje i část 2.gardové divize, a proto nařídil, kvůli slábnoucí střelbě, společný postup obou půlpraporů. Z bodu (C) vyrazil setník v.Wi3mann a z bodu (F) setník v.Bentivegni proti otřeseným obráncům Starého Rokytníku. Takřka beze ztrát za oboustranného obchvatu, bylo bez vážnějšího odporu zajato 3 důstojníci a 243 mužů. Obě souběžné cesty byly od nepřítele vyklizeny a na jejich konci (P) došlo ke spojení s 1.praporem 3.gardového granátnického pluku královny Alžběty. Poručíci 2.tř.v.Plessen a v.Schlegell se vyznamenali v boji svým přístupem. Také granátníci Kupsch a Morschheuser od 1.setniny, kteří bez bázně a za střelby osobně roznášeli rozkazy veliteli praporu. Rakouské jednotky opustili bez boje vesnici a stáhly se v setninách a zčásti neuspořádaně. 2.prapor se posledního útoku už nezúčastnil a setrval mezi staveními (c,g). Vyslané hlídky se sháněly po něčem k jídlu. Ale bolestivější než hlad byl pohled na velký počet raněných obou stran, kterým mohlo být jenom pomalu pomoženo, protože se tu nenacházel polní lazaret. Johanité hrabě Stolberg a v.Salisch s dalšími bratry poskytovali pomoc, jak jen to bylo možné. V 18 1 hod. obdržel 1.prapor rozkaz odejít do Trutnova a 2.prapor byl pověřen zaopatřením raněných a pohřbívání padlých. Byla to smutná úloha, vzhledem k velkému počtu ztrát. Od 2.praporu padli 3 důstojníci, 4 poddůstojníci a 17 mužů, raněno bylo 5 důstojníků, 2 praporčíci, 11 poddůstojníků a 128 mužů, nichž později zemřel 1 důstojník, 3 poddůstojníci a 18 mužů. Jen 400 granátníků, včetně nezraněných důstojníků, tábořilo na bojišti. K večeru byla většina raněných uložena ve staveních. – 2.prapor tady tábořil bez spojení s ostatními útvary a obrana byla zajištěna hlídkami. Ráno 29.června obdržel rozkaz pochodovat do Trutnova. Během cesty narazilo čelo útvaru pod velením poručíka 2.tř.v.Horsta na rakouské myslivce. Po krátké přestřelce mával nepřítel bílými šátky a do zajetí padli 3 důstojníci a několik mužů 16. mysliveckého praporu. – 1.prapor došel bez úhony 28.6. do Trutnova, kde se spojil se střeleckým praporem. Tábor u města poskytl mužstvu klid, po té co se lidé najedli a napili. 1.prapor ztratil toho dne mrtvých 7 mužů, raněných 1 důstojníka, 4 poddůstojníky a 29 mužů, z nichž později zemřel 1 poddůstojník a 9 mužů. Střelecký prapor postupoval toho dne na úrovni předvoje 2.gardové divize. Během postupu 2.praporu a 1.praporu se vytvořila mezi předvojovou baterií 1.gardové divize a střeleckým praporem mezera asi čtvrt míle dlouhá. Proto obdržel major v.Deli3 rozkaz zastavit na cestě z Radče do Kyjů a vyčkat příchodu divize. 1.gardová divize odrazila tři brigády rakouského 10.armádního sboru a vrhla je zpět na Nové Město. 2.gardová divize měla prorazit k Trutnovu a vpadnout do zad stojící nepřátelské brigádě u Starého Rokytníku, ale po čtvrt hodině se divize nasměrovala na Nový Rokytník. Střelecký prapor byl po 14 hodině nastoupen v setninových kolonách, 9.setnina a 10.setnina byly na čele a vesnice zůstala napravo pochodu, v lese za ní padlo do zajetí mnoho vyčerpaných rakouských vojáků. Střelecká četa poručíka 2.tř.v.Rosenbergera II od 9.setniny se rozvinula u toho lesíka. Před Novým Rokytníkem byl major v.Delitz pověřen generálporučíkem v.Plonskim vpadnout s třemi setninami do zad stále se bránicím Rakušanům u Starého Rokytníku a 11.setnina postupovala na Nový Rokytník. Čtvrt hodiny trvalo než se tři setniny doslova prokousaly lesním porostem, dokud palba před nimi neutichla. V dáli bylo vidět rakouské shluky, které následovali pruští vojáci ve směru na Trutnov. Major v.Delitz vedl jednotky k severnímu okraji vesnice, kde se zdržoval nepřítel a odtud střílel na pruskou kolonu. Byl to chabý odpor, nepřítel byl donucen ustoupit, po té se prapor na severním okraji spojil a pokračoval v postupu na Trutnov. První a třetí střelecká četa setrvaly v lese a 11.setnina se rozvinula na pravém křídle. V tom se asi 600 rakouských vojáků snažilo v běhu dosáhnout kaple a tak uniknout zajetí. 9.setnina byla poslána za nimi, 10.setnina a 12.setnina stály při silnici a 11.setnina obešla kopec a tak mezi zajatými byl i zraněný velitel rakouské brigády plukovník Grivičič se svým pobočníkem, 9.setnina zajala 14 důstojníků a 544 mužů. 12.setnina vnikla v 17 3 hod. do Trutnova a po krátkém boji obsadil most přes Úpu na severním okraji města, 9.setnina zůstala na jižním okraji. 10.setnina se rozložila na náměstí a v přilehlých domech byl zajat 1 důstojník a 46 mužů. Během pochodu 11.setniny přes Jánský vrch zachránil střelec Kolodziey život generálporučíkovi v. Plonskimu, tím že strhnul stranou pušku Rakušana, který chtěl na generála vystřelit, střelecký prapor měl jednoho muže raněného. Večer tábořil střelecký prapor jižně od města, kam později dorazil i 1.prapor pluku. Celkové ztráty pluku 28.června byly: mrtví 3 důstojníci (podplukovník svobodný pán Girodz von Gaudy narozen 8.srpna 1821, k pluku byl přidělen 7.března 1844, setník Erick von Witzleben narozen 17.prosince 1827, k pluku byl přidělen 1845, poručík 2.třídy Louis von Weiher narozen 2.února 1843, k pluku byl přidělen 25.dubna 1861), 4 poddůstojníci a 24 mužů, raněno bylo 6 důstojníků z kterých 31.srpna 1866 zemřel v Pfaffendorfu ve Slezku poručík 1.tř. Carl svobodný pán von Reitzenstein (narozen 26.listopadu 1836, k pluku byl přidělen 1.května 1855), 2 praporčíci, 15 poddůstojníků a 158 mužů. V díle Pruského generálního štábu se uvádějí ztráty v bitvě 28.června u Starého Rokytníku: mrtví 4 důstojníci (jelikož toto dílo generálního štábu vyšlo v r.1867 je uváděn celkový počet mrtvých důstojníků během roku 1866) a 46 mužů, raněných 6 důstojníků a 154 mužů. Zde jsou patrné rozdíly v počtech ztrát, já osobně se přikláním k prvním číslům, které jsou čerpány z plukovní kroniky. Bylo rozhodnuto pohřbít padlé důstojníky pluku u kamenného kříže s Kristem, který byl během boje rozstřílen. Mrtví důstojníci byli nalezeni na plošině, kde bojovali. Podplukovník v.Gaudy ležel v jednom stavení, které bylo po ústupu 5.setniny a 8.setniny obsazeno postupujícím nepřítelem. Scházel mu revolver a peněženka, řetízek od hodinek byl přetržený, ale hodinky byly v kapce. Když vyšel měsíc shromáždily se zbytky 2.praporu na severní straně kamenného kříže, kolem velkého hrobu, jehož vykopání si vyprosili jednoroční dobrovolníci praporu jako obzvláštní čest. Pak byl nejdříve v.Gaudy položen na dlouhé prkno a spuštěn do hrobu, vedle něho v.Witzleben a přes oba v.Weiher. Setník svobodný pán v.Goltz přistoupil ke hrobu a pronesl slova, která ho v tu chvíli napadla, potom jednu krátkou modlitbu. Měsíc svítil jasně a jeho svit dopadal na granátníky, kteří se chvěli z událostí prožitého dne, ale i na sochu Krista na kříži. Později byly ostatky padlých důstojníků převezeny rodinami do vlasti. Když byl hrob uzavřen, vrátili se všichni, co stáli dokola, do Rubínovic. Důstojníci hledali přístřeší ve staveních, ale pobyt v nich byl příšerný. Všude byla krev, hrozný nepořádek a srdcervoucí nářek raněných, kterým nemohla být ihned poskytnuta pomoc. Konečně našli stodolu, která nenesla rudé kresby boje, zahalili se do svých plášťů a hledali spánek. A on přišel – přes hrůzu kolem. – V literatuře rakouské, následně potom v českém překladu jsem objevil i popis ztráty praporu-standarty gardového granátnického pluku č.2. Jedná se patrně o nepřesnou informaci. Nejvíce byl bitvou sice postižen 2.prapor, jeho celistvost byla silně narušena,ale i když byl praporečník raněn nepadla standarta do rakouských rukou. Nikde jsem nenašel, že standartě 1.praporu, který se bitvy rovněž zúčastnil, by hrozila ztráta. Standarta střeleckého praporu vůbec nemohla být v ohrožení, jelikož se tento prapor bitvy prakticky nezúčastnil. — Popis událostí u Starého Rokytníku 28.června 1866 ukončím úryvkem svědka, který se účastnil útoku na plošinu a lesní úsek. Dává nám názorný obrázek zvláštních scén, které následovaly: ´´… Tak jsme leželi, sotva boje schopni, v tom tolikou krví porobeném lese, na frontě, nepřítele v zádech a na pravém boku. Ale ještě více skličující bylo vedro. Vyčerpání a žízeň dosahovaly nejvyšší míry. Den před tím jsem si svou polní láhev naplnil v Kostelci snesitelným zemským vínem, ale malý zbyt mi z toho zbyl. Vypil jsem malý hlt, ihned mě obklopili a zapřísahali mě, abych ji dal napít. Všechno co zbylo v láhvy byl jen hlt a ten musel zůstat pro raněné. Každému, nebo přece mnoho raněným, jsem dal pár kapek do nastavené dlaně, které oni chtivě vysrkli. … Po skončení boj, když jsem sestupoval do vesnice (Rubínovice – pozn. autora), prošel jsem místem, kde jsme měli nejtěžší ztráty. Tady leželi Witzleben a Weiher nedaleko od sebe, u Witzlebena bylo více raněných, kteří ho velmi želeli. Byl jsem velice pohnut, když jsem viděl jeho impozantní krásné tělo ležet v celé své délce. Plavalo v krvi, dvě nebo tři rány v hrudi ho usmrtily. Pod prvním dvorce ležel mezi dalšími mrtvými také Gaudy. V posledním čase jsme se vzájemně odcizili, nyní jsem držel mrtvému ruku s myšlenkou, že on mi z druhé strany nechce být nepřítelem. Zde leželo také mnoho ostatních: Wittich, Reitzenstein a Schenck, všichni těžce raněni. Zkoušel jsem teď napsat svým blízkým pár řádků, ale do toho ovšem zazníval nářek jedné stařeny z malého domku, ležícího šikmo naproti. Měla proč naříkat, ve veřejích jejího domku ležel natažen její mrtvý muž, během bitvy ho zasáhla jedna z našich kulek do čela. Hlášení o boji byla napsána a na mě padl los, dopravit je do Trutnova, kde jsme předpokládali naše divizní velitelství. Po půl deváté večer jsem vyjel na šimlovi Witticha, vyzbrojen revolverem. Byla to podivná jízda, cesta vedla kotlinami, všude mrtví, zčásti z předešlého dne (bitva u Trutnova 27.června – pozn. autora). V Trutnově jsem našel divizní velitelství a předal jsem hlášení. Pak jsem vyhledal našeho velitele, který byl otřesen, když jsem mu vyprávěl o našem snažení a o ztrátách. Pak jsem vyrazil k táboru naší divize, kde jsem našel dva další prapory a roztroušený oddíl našeho praporu tzn. 2.praporu. Bylo to asi 90 mužů s improvizovanou vlajkou, mezi nimi také lidé z mé setniny. Když mě uviděli, seběhli se ke mně a tiskli mi ruce. Věřili, že jsou jediným zbytkem praporu. Příští den tj. 29.června jsem jel zpátky do Rubínovic. Cesta vedla nakonec také tou strží, která ležela na okraji našeho lesíka a která nás oddělovala od výšiny naproti. V té strži bylo vysoké žito v kterém jsem viděl mnoho brázd. Když jsem je sledoval, tak ležel na místě, kde končila jeden mrtvý Rakušan. Vplížili se do pole a pak byli zasaženi našimi kulkami. V Rubínovicích jsem náš prapor už nenašel, potkal jsem se s nim až na zastávce v Radeči. Můj příchod byl pozdravován a brzy bylo prostřeno k jídlu: vývar, kuře, podmáslí, kterého se zúčastnilo i pět zajatých důstojníků od rakouského 16.praporu polních myslivců. Povídali jsme o tom i onom a večer jsme byli v Trutnově. …´´ – 1.gardová pěší divize a 2.gardová pěší divize ztratily 28.června podle díla Pruského generálního štábu mrtvých 9 důstojníků a 146 mužů, raněných 19 důstojníků a 537 mužů, 5 koní a pohřešované 2 muže. – Rakouský 10. armádní sbor měl celkové ztráty: 123 důstojníků, 3696 mužů a 57 koní, z toho Grivičičova brigáda měla následující ztráty: velitel brigády plukovník Grivičič byl raněn a zajat, zajat byl i důstojník generálního štábu brigády, 16. prapor polních myslivců – 24 důstojníků a 595 mužů, z toho mrtvý 6 důstojníků a 13 mužů, 2 muži pohřešovaní, zraněných 8 důstojníků a 29 mužů. Pěší pluk cara Alexandra č.2 – 42 důstojníků a 1224 mužů, z toho mrtvý 2 důstojníci a 19 mužů, 50 mužů pohřešovaných, zraněných 8 důstojníků a 163 mužů. Pěší pluk barona Airoldi č.23 – 24 důstojníků a 869 mužů, z toho mrtvý 1 důstojník a 42 mužů, 2 muži pohřešovaní, zraněných 3 důstojníci a 272 mužů. Rozdíly v počtech ztrát jsou tvořeny zajatými důstojníky a mužstvem.
Zde je vidět veliký nepoměr ztrát, který byl dán velmi rozdílnou taktikou boje. I když rakouské jednotky v několika případech ukázaly velkou statečnost a odhodlanost, nemohly proti pruskému způsobu boje a rychleji nabíjené pušce mnoho dosáhnout. Velkou roli hrála vyčerpanost z pochodů, velmi málo odpočinku, nedostatek stravy a únava z bitvy z předešlého dne, která byla ještě zvýšena velkým nepoměrem ztrát. Rakouský 10.armádní sbor 27.června u Trutnova ztratil celkem 191 důstojníků, 4596 mužů a 109 koní, z toho Grivičičova brigáda ztratila 34 důstojníků, 1471 mužů a 11 koní. Pruský 1.armádní sbor ztratil 56 důstojníků, 1282 mužů a 78 koní. Všechny tyto ukazatelé byly příčinou porážky Grivičičovy brigády, která byla po bitvě u Starého Rokytníku ve velkém stupni rozpadu. K vlastnímu 10.armádnímu sboru dorazilo jenom asi 2000 mužů, což není ani síla jednoho pěšího pluku. Kdo zná krajinu kolem Rubínovic a Starého Rokytníku musí uznat, že ústup rakouské brigády, bez dělostřelecké baterie, od Trutnova úvozovou cestou a nejbližším okolím bez řádného průzkumu musel být velmi riskantní. Krajina se zde velmi vlní, nedovoluje rozsáhlejší manévrování, rokle střídají plošiny, takže Grivičičova brigáda narazila na pruské jednotky možná nečekaně. Na rakouské straně asi málokdo předpokládal, že Prusové tou dobou budou už u Střítěže. Důstojníci a mužstvo 2.praporu a později 1.praporu gardového granátnického pluku č.2 ukázali i přes únavu, velkou statečnost, když bojovali proti několikanásobně silnějšímu nepříteli. Těžko asi popsat pocity pruského vojáka, který proti sobě vidí postupovat masu lidí, která se i přes salvy jehlovek valí vpřed. Určitě se zvedla jeho bojová morálka, když v otevřeném prostoru vidí, jak jeho rychlejší střelba působí v rakouských řadách. Musíme, ale uvážit i některé okamžiky, které nedovolily plně využít palebnou převahu pruské pěchoty a došlo k boji muže proti muži. Na druhé straně jsou pocity rakouského vojáka, který už předešlý den poznal účinnost pruských jehlovek proti sevřeným řadám, ale přes vyčerpanost postupuje proti nepříteli. Nastaly i okamžiky, kdy vidí, že i jeho pomalejší střelba je účinnější a zastavuje pruský postup a možná mu svitla i naděje na vítězství. – Ráno 29.června zůstal 1.prapor a střelecký prapor v táboře, kde odpočíval. Velké množství vlněné látky, kterou vojáci objevili, posloužilo na ošetření ran a odřenin na nohou. Ve 12hod. přišel rozkaz vyrazit na Dvůr Králové. Prapory byly právě nastoupeny, když se tu objevil korunní princ Bedřich Vilém, který nešetřil slovy chvály a na závěr svého prohlášení políbil zástavu 2.praporu. Po čtvrt hodině pochodu bylo slyšet hřmění děl od Dvora Králové, kde 1.gardová divize narazila na nepřítele. Smělé pocity vyvolané duněním děl byly oslabeny pohledem na mnoho padlých, kteří zůstali ležet na bojišti. U Kocbeře se prapory zastavily a utábořili se, 2.prapor byl určen pro hlídání velkého počtu zajatců v Trutnově. Velká fabrika, kde bylo velké množství zajatců na 30.června lehla popelem a jen díky 5.setnině nikdo se zajatců neunikl. Večer 2.července byl prapor vystřídán a odešel ve směru na Kocbeře, dva zbývající prapory zůstaly u Labe. 1.prapor byl určen jako ochrana generálního velitelství a reservního dělostřelectva v Kocbeři. Oba granátnické prapory byly vyjmuty z předvoje a byly určeny jako záloha. Tyto dny poměrného klidu posloužili hlavně k odpočinku a ošetřování. Katolický farář z Josefova vykonal bohoslužbu pro všechny pod širým nebem. Divizní farář v tyto dny vydával evangelíkům večeři Páně. Přísná strážní služba na břehu Labe, četné poplachy a přesuny předních hlídek dávaly tušit blízkost nepřítele a držely nás ve střehu. Počasí ztratilo svůj příjemný ráz a od 2.července následovaly po slunečných dnech husté mlhy a chladné deště, před kterými bylo potřeba zbudovat úkryt.