Od 21.června začal pluk přes Odru postupovat proti českým hranicím a tento den bylo dosaženo obcí Brieg, Mollwitz a Grüningen. 22.června dosáhl pluk Olbenrorfu, Krainu, Lorenzbergu, Ober-Ecke, Grünheide a Jäschkittelu. 23.června byl pluk v Münsterbergu, Olberdorfu, Bergdorfu a Kusendorfu. 24.června byla pluku nařízena zvýšená opatrnost, předvoj byl utvořen z 1.setniny a došlo k vydání munice. Na zámku prince Albrechta v.Preu3en u Kamenze se konalo dostavení. V dáli bylo vidět táborové ohně 5.pruského armádního sboru. Ubytování v obci Wartha bylo velmi obtížné, každý dům musel pojmout zhruba jednu setninu. Pro mužstvo to bylo dobrou přípravou na podmínky, které je čekaly v příštích dnech, kdy se měli spokojit s malým prostorem a opatřeními při deštivém počasí, nejdříve došlo k vydávání potravin ze zásob. Od kadetního sboru byl přidělen praporčík Eben k 2.setnině a praporčík Schenck k 8.setnině. 25.června v 6.hod. ráno se vydal pluk za vydatného deště na pochod a trvalo dost dlouho než se celá kolona dala do pohybu. Pochod horským průsmykem, směrem k hranici, byl ale v potřebném čase dosažen. K polednímu se vyčasilo a bylo dosaženo obcí Mittel a Ober-Steine. Plukovní lékař Dr.Kops byl pověřen převzít lazaret u obce Hirschberg .Během dvou dnů dosáhl pluk pohoří a pochod se stal namáhavější, vrchní velení 2.pruské armády nařídilo pochod co nejvíce ulehčit, proto bylo povoleno naložit torny na vozy. Slezským sedlákům to nebylo zrovna po chuti, po té co ubytovali mužstvo, ještě odevzdat koně a vozy, ale pro klid tak učinili. Ráno 26.června ve 4.hod. došlo za radostného pokřiku k překročení zemských hranic. Průsmykem u Broumova postupovaly celé kolony a bylo podivné, že průsmyky nebyly nepřítelem obsazeny. Protože pochodová délka jednoho praporu byla až kilometr, využívalo se i různých stezek po kterých byla schopna pěchota postupovat. – Nedostatek zpráv o rakouské armádě a hlavně klidný průchod přes hranice vzbuzovaly v pruské armádě pocit strachu a podezřeni, že armáda má být vlákána do léčky. Snad i poslednímu vojákovi muselo být podivné, že tak velká příležitost k využití přírodních překážek zůstala nevyužita. Při pohledu do mapy každý zjistí, že se cesta vine mezi kopci a skalními stěnami, takže i proti početně slabšímu obránci hranic by museli mít Prusové velké problémy. I srážky rakouských hlídek od hulánského pluku č.8 a dragounského pluku č.2 s pruským předvojem, musely u Prusů vyvolat pocit vlákání do pasti. Místo pevných záseků a silného obsazení posic, narazili Prusové jenom na několik jízdních hlídek. Bohužel pevná obrana hranic nebyla v operačních plánech rakouské armády. Jenom, když si uvědomíme kvalitu rakouské jízdy a dělostřelectva, ale i odhodlání vojáků bojovat proti Prusům. Bohužel hranice byly částečně obsazeny jenom jízdními jednotkami, které v pohraniční krajině bez podpory pěchoty stěží i zdržely postup pruské armády. Ale i přesto rakouská jízda dokázala velké hrdinství, jak v okolí Trutnova, Broumova a Náchoda, tak i na jiných místech Čech. Ve srážce 24.června u Dlouhých Mostů u Liberce, ve které se střetly 2 1 eskadrony rakouského husarského pluku č.9 s 1 eskadronou pruského hulánského pluku č.6, která byla podporována pěchotou, dokázala rakouská jízda zdržet postup 8.pruské pěší divize na několik hodin. Tato divize byla součástí 1.pruské armády, která postupovala z Lužice na Liberec a dále na Turnov. Situace na hranicích by se určitě vyvíjela zcela jinak, kdyby hranice byly pevně bráněny, ale to se dostávám do oblasti úvah. Proto se budu věnovat dalšímu postupu gardových granátníků proti rakouské armádě. – Asi hodinu cesty před Broumovem bylo nařízeno za podpory jedné eskadrony 3.gardového hulánského pluku zkontrolovat přilehlý kopec s případným odražením nepřítele. Místo mělo obsadit na 3000 mužů pěchoty a dělostřelecká baterie. 10.setnina a 11.setnina postupovaly oklikou, a tak později dosáhly silnice vedoucí z Broumova do Police v místě, kde se nacházel divizní předvoj. Přes Markoušovice a Křínice pluk postupoval do vnitrozemí, v těchto vesnicích se prohledávaly domy a vyslýchali se obyvatelé. Po té co došla zpráva, že nepřítel není na blízku, pluk tábořil u vesnice Pěkov. Tato vesnice leží v údolí obklopeném skalními stěnami a kopci. Zde pluk tábořil, ale protože vázly zásobovací kolony, docházelo k rekvírování v přilehlých vesnicích. Navečer se u pluku objevil velitel 2.pruské armády korunní princ Bedřich Vilém, což vyvolalo všeobecné nadšení u mužstva, nocování nebylo zrovna příjemné kvůli rozmoklé půdě a četným strouhám, které vymlela voda. Dne 27.června v 6.hod. pluk vyrazil z tábora a pochodoval kolem kláštera v Polici nad Metují a u Hronova se zastavil, protože od jihu bylo slyšet kanonádu. Při průchodu Červeným Kostelcem byla kanonáda zcela zřetelná, to se 5.armádní sbor srazil u Náchoda s rakouským 6.armádním sborem. Bylo rozhodnuto o podpoře pruského sboru, ale ve tři hodiny odpoledne došla zpráva, že 5.armádní sbor odrazil nepřítele, první nadšení z úspěchu zvedlo u pluku sebevědomí a hrdost. Kolem 4.hod. přišel rozkaz utábořit se u Červeného Kostelce, střelecký prapor byl na přední stráži, 9.setnina na pravém křídle čelem směrem k Úpici, na levém křídle byla 12.setnina čelem směrem k České Skalici, 10.setnina stála uprostřed a 11.setnina byla připravena v záloze. Táborem pluku projel polní lazaret s raněnými Rakušany, kteří byli ve velmi špatném stavu. Pozdě večer dorazily zásoby a tak se mohlo vařit i na příští den.