Infanterie Regiment 119 List

Pěší pluk č. 119 „List“

Historie

          V roce 1935 byl Mnichovký pěší pluk 19 (Infanterie Regiment 19) náležející do stavu 7. pěší divize vybrán, aby nesl tradici Bavorského záložního pěšího pluku 16 „List“, jednotky, u které v průběhu 1. světové války sloužil Adolf Hitler. Tato jednotka nesla jméno podle svého prvního velitele, kterým byl podplukovník List.

          Pěší pluk 19 nesl titul „List“ až do 21. září 1939, kdy titul převzal pěší pluk 119, součást 57. pěší divize. Tato divize založená 26. srpna 1939 v Landshutu si velmi dobře vedla jak během polského tažení (pochod z východního Slovenska přes Lubkovský průsmyk k Sanu u Sanoku, boje u Janova, Rudků a Samboru, obsazení ropných polí Drohobycz a Borislav), tak i během bojů ve Francii roku 1940 (pochod přes Lucembursko, Belgii a severní Francii na předmostí Abbéville, obranné boje v předmostí Abbéville u Cambronu a Moyenville a dále boje v prostoru Trinquis-Humeneville a u Marieulu). 

           Hlavně díky 57. pěší divizi se podařilo otupit silný protiútok Francouzů (zejména 4. obrněné divize) mířící na zranitelné jižní křídlo německých sil v severní Francici u Abbeville, kterému velel generál Charles De Gaulle. V úvodní fázi francouzského útoku divize utrpěla těžké ztráty, když se projevila neúčinnost jejích lehkých protitankových děl ráže 37 mm proti silně pancéřovaným francouzským tankům. Přesun další jednotky vyzbrojené protileteckými děly ráže 88 mm na bojiště však změnil situaci na frontě a po dvou dnech zuřivých bojů, při kterém bylo zničeno více jak 100 francouzských tanků, se podařilo De Gaullův protiútok zastavit.

           Poté, co 57. pěší divize strávila zimu 1940-1941 na posádkové službě v Normandii, byla divize poslána v červnu 1941 na východ a připojila se k 6. armádě z armádní skupiny „Jih“ v rámci příprav na invazi do Sovětského svazu. Po zahájení invaze dne 22. června 1941 při operaci Barbarossa postupovala divize během následujících měsíců přes jižní Rusko a zúčastnila se bojů u Sokelbergu a Berespy, postupových bojů přes Torki, Stojanov a Volicu v prostoru Brody přes Kalinovku a Životov k Dněpru. Následovaly postupové boje přes Vorsklu a Ljubotin v prostoru Charkova a boje u Obojanu, na Oskolu a jižně od Charkova.

           V průběhu německé letní ofenzívy roku 1942 jako součást 2. armády dostala 57. divize za úkol chránit severní křídlo německého postupu na Kavkaz. Při následném sovětském protiútoku v lednu 1943 divize operovala v oblasti Voroněže, přičemž utrpěla značné ztráty. U Voroněže zůstala divize až do března 1943, kdy byla převedena do sektoru Charkov v přípravě na operaci Citadela. V červenci 1943 se pak zúčastnila bitvy u Kurska. V rámci reorganizace struktury divize byl 15. srpna 1943 pěší pluk 119 přeměn na pluk pancéřových granátníku 199.

           57. divize zůstala během podzimu 1943 v jižním Rusku, ale během sovětské zimní ofenzívy byla v únoru 1944 obklíčena v Čerkasské kapse a jen za cenu vysokých ztrát se jí podařilo z obklíčení uniknout. Zbytky divize se tak seskupily u Vinici a byly odeslány z východní fronty na odpočinek a doplnění stavu do Polska.

           Po krátkém období odpočinku a reorganizace se 57. divize zapojila v květnu 1944 do bojů v rámci armádní skupiny „Střed“, právě včas, aby vedla obranné boje východně od Orši, na Dněpru a Drutu při sovětské letní ofenzívě pojmenované operace Bagration. Divize byla záhy obklíčena v oblasti Mogileva a prakticky zničena. Dne 3. srpna 1944 tak byla německým vrchním velením oficiálně prohlášena za rozpuštěnou. Zbytky divize se však probojovaly přes Grodno a Grajevo, aby se jako součást divizního sboru G a následně nově vzniklé pěší divize 299 zúčastnily obranných bojů na východopruských hranicích mezi Goldapem a Lyckem, v okolí Rozanu a ústupu přes Zalesic, Zichenau, Janowo, Neidenburg, Hohenstein a Allenstein až do Heiligenbeil.  

          Po likvidaci pluku pancéřových granátníků 199 společně s 57. pěší divizí se tradice regimentu „List“ vrátila opět k pěšímu pluku 19, součásti 7. pěší divize. Tato divize byla zařazena k XLVI. tankovému sboru skupiny armád „Střed“ a jen stěží se jí podařilo uniknout zničení při sovětské ofenzívě v roce 1944. Zúčastnila se tvrdých ústupových bojů v Polsku až byla po poslední sovětské ofenzívě války odříznuta na poloostrově Hela v oblasti ústí řeky Visla, kde 8. května 1945 kapitulovala.

 

Speciální insignie

          Speciálním emblémem užívaným regimentem „List“ byla jeho charakteristická páska na rukávu schválená k nošení 12. prosince 1943. Prvním nositelem byl velitel pluku pancéřových granátníků 199 plukovník Alfons König. Páska byla vyrobena z tmavě zelené vlny a lemována stříbrošedou pletenou stuhou. Mezi lemy byl strojem vyšitý nápis „Infanterie-Regiment List“, který měl podobu rukou psaného textu. Páska o šířce 32 mm byla nošena na levém předloktí, asi 15 cm od manžety rukávu.

 

         

          Regiment „List“ tak jako jedna z pěti armádních formací měl tu čest nosit titul a rukávovou pásku jednotky. Dalšími čtyřmi jednotkami byly kromě regimentu „List“ samozřejmě „Grossdeutschland“, „Brandenburg“, „Feldhernhalle“ a „Feldmarschall von Mackensen“.