V poledne 5.července opustil pluk tábor, střelecký prapor postupoval s předvojem. U Probluze ležely mrtvoly saských dělostřelců, které vypovídaly o jejich tvrdošíjném odporu. Dále se postupovalo na NEUSTADL, kde tábořily oba granátnické prapory, střelecký prapor zaujal postavení u Libčan. V šedých obrysech ležela Hradecká pevnost, za kterou se sbírala poražená rakousko-saská armáda. Po deštivé studené noci na 6.července vyrazila 2.pěší gardová divize směrem na Pardubice. Následné horko a dlouhé čekání na zbudování provizorních mostů, původní kamenné byly Rakušany zničeny, od pionýrů ztěžovaly postup. V Pardubicích byly objeveny velké zásoby ovsa, co jen šlo bylo naloženo na povozy. U obce ZWING zaujal střelecký prapor přední postavení, granátnické prapory byly v Žižíně. Ubytování bylo velmi nepohodlné, protože celé setnině muselo stačit jedno stavení, všichni byli, ale rádi, že mohli spát zase jednou pod pevnou střechou. Nyní se mohla provádět několika denní odložená údržba, výměna a čištění. Při pochodu na Čankovice se 7.července u Lipecu setkal s plukem rakouský podmaršálek Ludwig Gablenz a jako parlamentář se setkal s vrchním velením. Střelecký prapor tábořil u Poděčel a poručík 2.tř. svobodný pán Patow a několik poddůstojníků bylo podle rozkazu vráceno k záložnímu praporu. Oba granátnické prapory postupovaly na Domoradice, střelecký prapor 8.července postoupil do Vysoké Mýto, kde nalezl celkem dobré ubytování. Předvoj divize pod velením plukovníka v.Miruse z 3.gardového hulánského pluku byl od 9.července tvořen: 1.praporem gardového granátnického pluku č.2, 1.praporu a 2.praporu 4.gardového granátnického pluku královny, 3. a 4.eskadronou 3.gardového hulánského pluku. 3.čtyřliberní gardové baterie a 1.setninou gardového pionýrského praporu. Do rezervy byly začleněny oba granátnické prapory gardového granátnického pluku č.2, střelecký prapor 4.gardového granátnického pluku královny, gardový střelecký prapor a dvě baterie. Zbývající jednotky byly začleněny do hlavního voje divize. 1.prapor postupoval na Hrádek, 2.prapor přes Vysoké Mýto, kde měli čest projít kolem pruského krále Viléma I ve směru na ST.GEORG, tam následoval i střelecký prapor. Po příchodu 1.praporu do Skuhrova, 2.praporu a střeleckého praporu do Dlouhé Třebové měla divize 11.července odpočinkový den. 2.setnina a 3.setnina byly určeny jako polní stráž a zbývající setniny praporu zaujaly pohotovostní tábor. Přes celkem dobré zaopatření byl, ale nedostatek chleba, komisní chleba byl plesnivý a ani koně ho nechtěli žrát. Proto bylo nařízeno po příchodu do vytýčeného místa ihned nařízeno místním obyvatelům péci chleba a při odchodu jej odevzdat. Z časových událostí, kdy se postupovalo rychleji něž-li mohl být dopečen chleba byla určena skupina, která počkala až se chleba dopeče a potom sním dojela ostatní. Kvůli dlouhým pochodům zůstaly zásobovací kolony daleko vzadu za pochodujícími jednotkami, jen vyjímečně bylo vydáváno jídlo. Určitě nebylo pro civilní obyvatelstvo příjemné vyživovat pruskou armádu, která postupovala na jih. Jednotky postupovaly těsně za sebou a nedostatek stravy, jak pro vojáky tak i pro civilní obyvatelstvo musel být velký. Když jen uvážíme, že před několika dny se zde vyživovala rakouská armáda a teď pruská, musely být nároky na sehnání potravy vysoké. Oslabený a unavený organismus lehce podlehl nákaze cholery a navíc k rychlému rozšíření pomohly špatné hygienické poměry a velká koncentrace lidí a zvířat na malé ploše. Nedostačující strava zasáhla mužstvo o to více, že muselo od 12.července vzít znovu tornistry na záda. Za Českou Třebovou bylo využito pro pěchotu železniční spojení, jízda a dělostřelectvo postupovali dál. 8.setnina jako doprovod dělostřelectva, velmi dlouho pochodovala, alespoň terén byl pro postup příhodný. Při postupu došlo ke změně pochodu, na místo k Brnu se postupovalo na Olomouc, kde se shromažďovala rakouská Severní armáda. Dne 13.července se zkřížila cesta gardové divize s pochodovými směry 5.armádního sboru a čtyři hodiny musel pluk čekat než se cesta uvolnila. Dne 15.července bylo slyšet kanonádu z vítězné bitvy 1.armádního sboru u Tovačova. Podle toho bylo usouzeno, že rakouská armáda se nesoustřeďuje u Olomouce, ale že táhne k Vídni. Byl obnoven postup na Brno, záloha divize převzala tímto roli předvoje a následovaly tábory u Bačova a Vanovic. Pochodem se 16.července dosáhlo Rájece a Doubravice, 17.července SCHIMITZ a Obřan, tento pochod byl velmi namáhavý. 18.července bylo dosaženo předměstí Brna, další pochod byl do Sokolnic a REBISCHOWITZ, od tohoto dne bylo zaznamenáno mnoho případů nakažení cholerou, 22.července dosáhla nákaza takového stupně, že musely být zřízeny lazarety. Po dlouhých a namáhavých pochodech byl na 19.červenec vyhlášen zasloužilý odpočinek. Další ubytovací místa v následujících dnech byly: 20.července KLEIN-STEYROWITZ a Zaječí
21.července Poštorná a BERNHARDSTAHL
22.července byl vyhlášen další odpočinek 22.července bylo vyhlášeno pěti denní příměří a jednotky postoupily do dalších oblastí. První prapor pluku došel 23.července do Valtic a 2.prapor a střelecký prapor došly do Sedlece. Toto místo leželo poblíž Mikulova, kde měl pruský král hlavní stan a pruský kancléř Otto v.Bismarck zde projednával podmínky příměří. Ubytování bylo na dobré úrovni, v následujících dne byla prováděna údržba věcí a zaopatření jednotlivých částí pluku bylo provedeno v celém rozsahu. Setniny byly v ubytovacích místech stále v pohotovosti a navíc musely čelit nákaze cholery, která se rychle šířila. 29.července obdržel pluk rozkaz nastoupit zpáteční pochod, gardový sbor měl zaujmout postavení mezi Prahou a Teplicemi. Úloha předvoje byla skončena, 1.prapor se vrátil k pluku a jednotky byly dobře zaopatřeny. 30.července dorazil pluk do Troskotovic a Vlasatic, tento pochod byl i přes delší odpočinek dosti namáhavý. – Ubytovací místa v následujících dnech: 31.července Rajhrad, Holasice
1.srpna předměstí Brna
2.srpna vyhlášen odpočinek
3.srpna Veverská Bítyška, Veverská Knínice
4.srpna Doubravník, Klokočí a okolí
5.srpna Zvole, Blažkov a okolí
6.srpna vyhlášen odpočinek
7.srpna Nové Město na Moravě a okolí
8.srpna Vojnův Městec a okolí
9.srpna Maleč, Libice, Lhotka
10.srpna vyhlášen odpočinek
11.srpna Heřmanice, Vilémov
12.srpna Lipovec, Vinaře
13.srpna Kutná Hora, Malín, Sedlec
14.srpna vyhlášen odpočinek
15.srpna přes kolínské bojiště z r.1757 směr Blinka, Chocenice a – okolí
16.srpna Tuklaty a okolí
17.srpna Počernice, Újezd a okolí
Zpáteční pochody byly velmi namáhavé, o to příjemnější byly doutníky z císařské fabriky v Sedleci zrekvírované a jednotkám vydány.V té době byli povýšeni: setník v.Bentovegni na majora, poručíci 1.tř. v.Zollikofer a v.Blomberg na setníky, poručíci 2.tř. v.Obstfelder, v.Rosenberg I, svobodný pán v. Horst a svobodný pán v.Senfft na poručíky 1.třídy. 18.srpna dorazil 1.prapor do Prahy a ubytoval se v Karmelitské ulici, 2. setnina a 4.setnina v budově stavebního ředitelství, 1.setnina a 4.setnina ve škole. 2.prapor a střelecký prapor měly tento den odpočinek. Poručík 2.tř. v.Puttkamer se dostal k pluku, když doprovázel transport rekonvalescentů a nastoupil u 5.setniny. Vstupu 2.gardové pěší divize byl přítomen princ Bedřich Karel, princ Albrecht a guvernér Čech generál Vogel v.Falckenstein. 2.prapor se ubytoval v kasárnách Františka Josefa na Hradčanech, střelecký prapor v měšťanských domech na Novém Městě. Tento čas ve velkém městě s dobrým pohostinstvím byl nejlepší na celém polním tažení. Každý hledal zadostiučinění za prodělané útrapy a námahu, které prodělal. I když nákaza cholery byla stále na vysoké úrovni, obětí přibývalo, zvyšovaly se ale počty v jednotkách, postupnými návraty mužů z lazaretů. 27..srpna přišel rozkaz k pochodu do Berlína, 2.setnina byla určena jako ochrana válečné pokladny gardového sboru.