Rok 1916

 

                Soustředěný nápor armád Trojspolku na Srbsko měl za následek vytlačení srbské armády z území Srbska. Jedinou možností před úplným zničením srbské armády tak byla evakuace na ostrov Korfu, která se úspěšně uskutečnila. Dne 3. března 1916 dosáhly jednotky Trojspolku srbsko-řecké hranice a krátce na to dorazily rakousko-uherské jednotky do jižní Albánie, čímž zanikla srbská fronta, ale vznikla fronta soluňská (makedonská). Počátky válečných aktivit v oblasti Egejského moře a Řecka se datují již od roku 1915, kdy francouzská a britská armáda zabraly některá území tehdy neutrálního Řecka, která byla použita jako odrazový můstek k útoku na Dardanely a k zásobování srbské armády. Když tak jednotky Trojspolku dorazily na srbsko-řecké hranice, čelili jim zde Francouzi a Britové. V průběhu roku 1916 zde bylo svedeno několik bitev, ale po zbytek války byla tato fronta vedlejší a neprobíhaly na ní velké pohyby, což se nezměnilo ani vstupem Řecka do války na straně Dohody dne 29. června 1917.

                Na západní frontě obě strany plánovaly na rok 1916 velké ofenzívy. Německá ofenzíva začala už v únoru a směřovala na francouzskou pevnost Verdun. Úporné boje o Verdun však rozhodnutí nepřinesly a obě strany setrvávaly na svých pozicích. Ještě v průběhu bojů o Verdun podnikla Dohoda dvě velké ofenzívy – na západě i východě. Na západě to byla anglo-francouzská ofenzíva na řece Sommě – nejkrvavější bitva v dějinách první světové války, v níž 15. září použili Angličané poprvé tanky. Dohromady při bitvě na Sommě padlo na obou stranách více než 1 300 000 vojáků, ale fronta se prakticky nepohnula z místa. Na moři došlo k největšímu střetnutí této války, bitvě v Severním moři u Jutska,  v níž Britové zvítězili ze strategického pohledu, neboť zahnali německou flotilu na ústup. Německé ponorky v roce 1916 opět dosáhly velkých úspěchů.

 

Útok německých vojáků za podpory minometu

 

                Na žádost Francie a Velké Británie spustilo Rusko na východní frontě sérii útoků ve snaze upoutat co nejvíce německých jednotek a odlehčit tak západní frontě. Dne 4. června 1916 tak Rusko zahájilo velkou ofenzívu proti armádě Rakousko-Uherska na severozápadní Ukrajině. Tato tzv. Brusilova ofenzíva trvala do 20. září a zatlačila jednotky Trojspolku až o 60 kilometrů na západ.

 

Odvod rakousko-uherských vojáků zajatých při Brusilově ofenzívě

 

                I v průběhu roku 1916 útočila italská armáda na rakousko-uherské pozice na řece Soči. Dne 11. března začala pátá bitva na řece Soči a do konce roku zde byly svedeny ještě další čtyři, ale kromě obrovských ztrát a postupu o pár desítek kilometrů nedosáhla italská armáda ničeho. Rakousko-uherská armáda odpověděla 11. března svojí ofenzívou v Jižním Tyrolsku. Tato ofenzíva zpočátku byla pro Italy překvapením a díky tomu se rakousko-uherské armádě podařilo postoupit, ale italský protiútok ji zatlačil do přibližně stejných pozic, odkud vyšla.

                Novým bojištěm se stává rumunská fronta, neboť dne 28. srpna 1916 vyhlásilo Rumunsko Trojspolku válku a jeho armády zaútočily na Rakousko-uherské Sedmihradsko. Do poloviny září postoupili Rumuni o 75 kilometrů, reakce armád Trojspolku byla ovšem bleskurychlá a zničující, takže rumunská armáda byla v krátké době vytlačena z rumunského státního území a přeživší jednotky pokračovaly v boji v Moldavsku.