Rok 1914
Jednoznačnou příčinou I. světové války byly imperiální ambice evropských velmocí, kdy se některé země jako např. Německo či Itálie pokoušely prosadit vedle zavedených koloniálních velmocí jako byla Velká Británie či Francie. Nejagresivněji postupovalo Německo, které se stalo největší vojenskou mocností v Evropě, kdy zejména budování válečného loďstva se stalo příčinou napětí mezi Německem a Velkou Británií. Neustále vzrůstal i spor Rakouska-Uherska s Ruskem o sféru vlivu na Balkáně. Tato oblast byla krátce před vypuknutím války součástí Osmanské říše, která se ovšem z této oblasti stáhla. Rakousko-Uhersko tedy nejprve vykonávalo nad Bosnou a Hercegovinou správu, aby je roku 1908 zabralo a připojilo k habsburské monarchii. Proti tomuto kroku protestovali jak obyvatelé Bosny a Hercegoviny, tak sousední Srbsko podporované Ruskem. V červnu roku 1914 rakousko-uherská armáda uskutečňuje v Bosně při hranicích se Srbskem velké vojenské manévry. Na manévry přijel jako vrchní inspektor rakousko-uherské armády arcivévoda a následník trůnu František Ferdinand d’Este, který na jejich závěr navštívil Sarajevo, hlavní město Bosny. Zde na něj byl 28. června 1914 spáchán srbskými radikály atentát, kterému ještě týž den podlehl on i jeho žena Žofie. Rakousko-Uhersko s diplomatickou podporou Německa okamžitě žádalo vyšetření celé události a poslalo Srbsku nepřijatelné ultimátum, které ohrožovalo srbskou samostatnost. Vzhledem k negativní srbské reakci tedy Rakousko-Uhersko vyhlásilo 28. července 1914 Srbsku válku a okamžitě na něj zaútočilo, čímž vznikla srbská fronta. I přes úpornou snahu Rakouska-Uherska se mu však nepodařilo srbskou armádu porazit a na konci roku 1914 byly rakousko-uherské jednotky na téměř stejných pozicích jako na začátku války.
Krok Rakouska-Uherska spustil rychlý sled událostí založených na plnění spojeneckých úmluv. 1. srpna vyhlásilo Německo válku Rusku, o den později obsadilo Lucembursko a 3. srpna německá vojska porušila belgickou neutralitu a postupovala k francouzským hranicím. Téhož dne Německo vyhlašuje Francii válku a dalším válčištěm se stává západní fronta. Porušení neutrality Belgie dalo Velké Británii podnět na vypovězení války Německu, 6. srpna vypovědělo Rakousko-Uhersko válku Rusku a do týdne vstoupily do války proti Rakousko-Uhersku i Francie a Velká Británie. I přes počáteční úspěchy německé armády v bojích na západní frontě se nepodařilo rychle porazit Francii (tzv. Schliefenův plán) a v polovině září se po strategicky významné bitvě na řece Marně (tzv. zázrak na Marně) fronta zastavila. Obě strany vykopaly a opevnily zákopové systémy, čímž vznikl fenomén zvaný zákopová válka. Tento nový styl válčení byl z hlediska techniky založen na zákopech, kulometech, dělostřelectvu a ostnatém drátu – v této situaci byl každý sebemenší postup o pár kilometrů či dokonce stovek metrů byl vykoupen obrovskými ztrátami.
Zákopová válka
Třetím válčištěm se podle očekávání stala východní fronta, kde Rusové zahájili 15. srpna ofenzívu do Východního Pruska, ale Němcům se podařilo tento útok zastavit a v několika bitvách (např. u Tannenbergu, u Mazurských jezer) Rusy porazit. Tím zachránili Prusko před invazí a vytvořili si podmínky pro postup v roce 1915. Na jižním úseku východní fronty (tzv. haličské frontě) stály proti sobě armády Ruska a Rakousko-Uherska. Ve větších bitvách (např. u Krasniku, u Komarowa) měla rakousko-uherská armáda převahu a podařilo se jí zatlačit ruské jednotky na východ o desítky kilometrů. V průběhu měsíce září ale Rusové přešli do protiútoku, který se zastavil 50 km východě od Krakowa, čímž Rusové ohrozili Slezsko a vytvořili si dobré nástupiště k útoku do Uher. Na pomoc tak musely být povolány německé jednotky. Následovala série bitev o Varšavu, které skončily 26. října 1914, přičemž ani jedna strana nedosáhla zamýšlených cílů ani velkých územních zisků. V listopadu 1914 pronikla ruská vojska za Karpaty na území východního Slovenska, ale v souvislosti s německým protiútokem se podařilo Rakousku-Uhersku zatlačit ruskou armádu za Karpaty a od konce roku 1914 i na východní frontě přešla válka na určitý čas do zákopů.
Útok ruských vojáků
V srpnu 1914 také začaly boje v Africe, kde německé oddíly podnikaly úspěšné ofenzivní akce z Německé východní Afriky do britských kolonií Ugandy a Keni. Britové odpověděli druhého listopadu 1914 vyloděním u Tangy, ale nejenže se jim nepodařilo zničit německé síly, ale byli dokonce 5. listopadu zahnáni na ústup. Němcům padlo do rukou mnoho munice a materiálu a to jim umožnilo vést na tomto válčišti ofenzivní akce v roce 1915, protože vzhledem k námořní blokádě nebyli schopni německou východní Afriku zásobovat.
Vstupem Japonska do války na straně Dohody dne 23. srpna 1914 se válečný požár rozšířil do další části světa. V Tichomoří se bojovalo především o německé kolonie (Papuu, Samou, Šalamounovy ostrovy, Karolínské ostrovy, Marshallovy ostrovy, Mariánské ostrovy a Bismarckovy ostrovy) a protože Německo nemělo vzhledem k námořní blokádě možnost tyto pozice posílit, obsadily do konce roku 1914 japonské a australské jednotky všechny německé kolonie, čímž válka v Tichomoří téměř skončila (vyjma námořních operací jednotlivých německých křižníků, které se zde pokoušely rušit zásobovací trasy).
Dne 29. října 1914 vstupuje do války na straně Trojspolku Osmanská říše a vzniká tak několik nových menších front, neboť území Osmanské říše bylo na několika místech ve styku s územím států Dohody. Nejdůležitější z těchto front byla fronta na Kavkaze proti Rusku, kde po počátečním nástupu byly Osmanské armády zastaveny a o něco později zatlačeny do Arménie. Osmanské oddíly vedené německými důstojníky bojovaly s Brity v Egyptě a také v Mezopotámii.
Postupně bylo do války vtaženo 38 států. Původně rakousko-srbský konflikt přerostl ve světovou válku.